První astronauti to neměli jednoduché v tom, že se vydávali prakticky do neznáma. Je ale pravda, že jejich lety netrvaly tak dlouho, jako v dnešní době. Astronauti nyní stráví na palubě Mezinárodní kosmické stanice běžně půl roku, ale zato mají možnost se prakticky na vše připravit již zde na Zemi, stav beztíže nevyjímaje.
Od roku 1980 až do současnosti se pro simulaci stavu beztíže používá simulační letoun Il-76 MDK.
Simulace nulové gravitace je prováděna po křivce nazývané Keplerova parabola. Proto ji často nazýváme parabolickou. Metodika provedení této simulace je podrobně odzkoušena piloty.
Simulace stavu beztíže vypadá následovně: letadlo letí v horizontální poloze ve výšce 6 000 metrů. Poté letadlo zrychluje a nabírá výšku pod úhlem 45 stupňů. Na všechny přitom působí odstředivá síla a přetížení do 2G. Tento pocit tíhy netrvá dlouho, přibližně 15 sekund, během nichž letadlo stoupá. Ve výšce 9 000 metrů pilot téměř úplně vypíná motory a letadlo pokračuje v letu pouze setrvačností.
Když se síla setrvačnosti vyrovná síle gravitační, která působí opačným směrem, dojde k tomu, že uvnitř simulačního letadla vznikne stav beztíže. Proto hmotnost posádky i veškerého zařízení nacházejícího se uvnitř letadla, bude nulová. Tento jev se děje v horním bodě Keplerovy paraboly.
Následně pilot odsune knipl od sebe a letadlo začne prudce klesat s tím, že motory jsou téměř vypnuty. Klesání probíhá pod stejným úhlem jako nabírání výšky. Stav beztíže může trvat 25–30 sekund v závislosti na podmínkách prováděného letu. Po uplynutí tohoto časového úseku posádka opět na maximum zapíná výkon motorů a ve výšce přibližně 6 000 metrů se letadlo dostává zpět do horizontální polohy.
Za dobu jednoho letu proběhne deset takových manévrů, nazývaných krátkodobým stavem beztíže.
Let trvá přibližně 90 minut.
Obecné informace o simulaci stavu beztíže
Místo: Letiště Čkalovskij v Moskevské oblasti
Sezonní omezení: bez sezonního omezení
Program výletu:
První den
Druhý den